Prague Handball Cup 2025 – Minižačky

Holčičí družstvo minižaček se na největší mládežnický turnaj v Evropě – Prague Handball Cup vydalo již podruhé a jednoznačně byla založena nová velikonoční tradice, která i v budoucích letech bude znamenat, že namísto barvení vajíček budou holky trávit jarní dny v různých halách a s úsměvy společně uléhat na matrace ve třídách.

Ve čtvrtek 17. 4. jsme v kompletním počtu 16 hráček vyrazili autobusem směr Praha. Karla v ten den slavila narozeniny a hned při příjezdu jsme bouchli rychlý špunty a zároveň v týmu ŠindeLádovek oficiálně přivítali novou posilu z Chebu pro příští sezónu Adél, která se s námi po 3 zkušebních trénincích vydala neohroženě vstříc novým zážitkům a herním zkušenostem a nutno smeknout před holkami, jak ji mezi sebe krásně přijaly.

V pátek ráno pro nás turnaj odstartoval v 8:50 hod v hale Lužiny a celkem nás čekaly 4 zápasy. Cestu na halu jsme zvládli díky Marťálesově přípravě jízdních řádů bez zádrhelu a v týmu panovala dobrá nálada, i když u pár hráček se objevila i viditelná nervozita.

Zápas proti TJ Sokol Velké Meziřičí, které přijelo v dosti okleštěné sestavě, skončil naším jednoznačným vítězstvím 16:7 a byl vlastně ideálním zahřívacím zápasem turnaje. Gólově se prosadila většina hrajících holek a byla vidět radost ze hry a chuť vyhrávat. Střelecky se dařilo Justý, která celkově odehrála skvělý turnaj.

Druhý zápas proti ŠK Svodín skončil naší výhrou 21:7 a na hřiště se dostaly všechny hráčky. Průběh tohoto zápasu není asi potřeba blíže komentovat, soupeř patřil mezi ty slabší.

Třetí zápas byl proti maďarskému týmu SC Squadra Buda, který již měl jiné kvality.Maďarky měly komplexní házenkářské družstvo, kde minimálně pět hráček bylo vybaveno výbornými individuálními schopnostmi a rychlost jejich hry byla o level jinde, než jsme zvyklí. Tento zápas nebyl dobrý, ač jsme se ze začátku držely. Pak jsme ale nedaly asi pět jasných gólů, soupeřky nám odskočily a začalo naše tradiční trápení a psychický kolaps. Zlomovým okamžikem byl přímý nástřel do obličeje naší Ali, kolem které se ve vteřině seběhly všechny holky ze hřiště i lavičky a začaly téměř do jedné brečet. Ali v bráně nahradila Péťa a blýskla se pěknými zákroky, ale zbytek utkání měl zvláštní pachuť, i když bylo o výsledku vlastně rozhodnuto. Vrcholem všeho byla přímá červená karta pro maďarskou hráčku, která naší Justý málem urvala zezadu ruku a korunu všemu nasadila nepochopitelná reakce trenéra soupeřek. Maďarky hrály mnohdy za hranou pravidel a vyústilo to pohonem zezadu na Anet 10 sekund před koncem již rozhodnutého utkání, které skončilo naší, možná i trochu krutou, prohrou 9:19. Holky byly po tomto zápase dobité, vyšťavené a uplakané a u Ali nebylo jisté, zda nemá lehký otřes mozku. Bylo jasné, že do dalšího zápasu nenastoupí.

Čtvrtý zápas dne byl pro nás důležitý, výhra by znamenala téměř jistotu postupu ze skupiny, a i když síly již docházely, holky dokázaly nepovedený zápas s maďarkami, které si nakonec z Pragáče odvezly bronzové medaile, hodit za hlavu a do zápasu proti TJ Loko České Budějovicenastoupily odhodlaně a koncentrovaně. Dařilo se jim plnit pokyny a výhra byla nakonec jasná 22:12. V tomto zápase se konečně začala více prosazovat naše nová posila Adél, které střelecké akce krásně připravovala Anet a celkově všechny holky hrály s lehkostí a radostí. Tato výhra byla důležitá a znamenala pro nás určitou jistotu do dalšího dne, kde nás čekaly pouze dva odpolední zápasy.

V sobotu dopoledne jsme v poklidu vyrazili do nám již známého areálu Hamr Braník, kde nás čekal těžký zápas skupiny proti DHC Slavia Praha. Tento zápas byl naprosto skvělý, asi možná nejlepší náš zápas, co holky kdy odehrály. Obrana (opět s Ali za zády) byla téměř bezchybná, holky konečně pochopily, že házená je kontaktní sport, který prostě občas bolí a dokázaly plnit všechny naše pokyny. Útočná fáze byla také pohledná, vycházely nám naše šablony a atmosféru zápasu dotvořily i oba fanouškovské tábory se svými bubny. Kdo viděl, musí nám dát za pravdu, že to byl opravdu zážitek. Výhra 11:4 mluví sama za sebe. V týmu zavládla eufórie a holky byly šťastné.

Poslední zápas ve skupině proti Astra Praha jsme nechtěli podcenit, ale zároveň jsme vnímali, že by zde měl být prostor na pošetření sil opor týmu a dání většího herního prostoru holkám z lavičky. První půle se nicméně nevyvedla podle představ a o poločase se trochu musel zvednout hlas. Holky se probraly a ve druhé půli se nám podařilo odskočit na větší brankový rozdíl a svůj prostor tak získaly všechny hráčky. Gólově se prosadila Majda, pro kterou to byl první velký turnaj a zvládla ho na jedničku. Výhrou 15:6 jsme ukončili základní skupinu s jedinou prohrou a do nedělního programu Play off A jsme postoupili z 2. místa ze skupiny.

Zápas o postup do čtvrtfinále nám v neděli začínal až odpoledne ve 14:40 hod, a tak jsme šli dopoledne na procházku nedaleko školy, kde jsme spali, vyklepat nohy a bojovně se naladit. Myšlenkami jsme byli opravdu všichni již na hřišti, protože se nám i podařilo nastoupit do špatného autobusu a do haly na Braníku jsme cestovali s menší zajížďkou, i to ale k Pragáči patří J.

Osmifinále proti TJ Sokol Kobylisy II holky začaly dobře, na tento zápas jsme si prostě věřili a šli na hřiště s jasným cílem vyhrát. Poločasové vedení o 2 góly vypadalo nadějně, ale pak přišla nepochopitelná šňůra neproměňování našich tutových šancí a holky se téměř do jedné emočně složily. Obrana fungovala sice dobře, ale na střely z dálky pod horní břevno Alenka zkrátka nemohla dosáhnout a my nedali téměř 10 minut gól. Zápas skončil remízou 12:12 (a to ještě gól Kobylis vteřinu po čase nebyl uznán) a následovaly sedmimetrové hody, které nám celý turnaj činily velké problémy. Samotná nominace 5 střelkyň nebyla jednoduchá, všechny holkyjiž hystericky brečely a odmítaly na sedmičku jít. Klobouk dolů před Niki, Anet, Justou, Johy a Karlou, které se před brankařku Kobylis nakonec postavily. Ali i Péťa některé střely soupeřek bravurně zlikvidovaly, ale my se bohužel prosadili pouze jednou, a to nestačilo. Tahle prohra hodně mrzela a bolela, ale i takovéto  zápasy jsou potřeba a holky posunou dál.

Na turnaj jsme se všichni hodně těšili a dle očekávání jsme si ho parádně užili. Bylo to náročné jak fyzicky, tak psychicky, ale holky se už umí (až na některé situace J) kousnout a ani mimo hřiště s nimi nejsou žádné problémy. Slzičky ke sportu patří, a i když holky opravdu měly na to do čtvrtfinále projít a zasloužily by si to, turnaj musíme určitě hodnotit jako úspěšný. Konfrontace s cizími týmy je potřeba a tento turnaj nám přesně ukázal, jaké jsou naše silné stránky, ale i slabiny. Ty sedmičky se střílet prostě naučíme J

Děkujeme rodičům za podporu, fandit jich osobně dorazilo opravdu mnoho a atmosféra byla i právě díky nimnaprosto skvělá. Pro holky to musel být zážitek!

Děkujeme i sponzorům týmu minižaček:

MAVI monolity s.r.o., SK INTERIER Plzeň s.r.o., Beryko s.r.o (TuTy Brandy), Modul Serviss.r.o., KUFI INT, s.r.o., ALVA business s.r.o., SepProConsult s.r.o. a JTEKT Czech Republic s.r.o.