O víkendu se po dlouhé letní přípravě konečně rozjel kolotoč zápasů první ligy mladších dorostenek. Na naši domácí půdu přijel jeden z nejúspěšnějších klubů v žákovských kategoriích posledních let – Handball club Zlín. Tento klub vyhrál poslední dva ročníky žákovské ligy starších žaček, a proto nám bylo jasné, že nás hned na startu sezony čeká hodně těžký oříšek.

Už v létě jsme ale zjistili, že náš tým tvoří skvělá parta holek, které se nevzdávají a poctivě odmakají každou minutu utkání. A to se projevovalo hned od prvních minut zápasu. První poločas byl po celou dobu naprosto vyrovnaný. Oba týmy si vyzkoušely vedení maximálně o dvě branky a první dějství nakonec skončilo 16:15 v náš prospěch. Hodně nás podržela Anička v bráně, ale nikdy by to nešlo bez dobré obrany. Občas jsme měli problém s vystupováním na hráčky Zlína, které střílely dobře z dálky. Největší problém nám podle očekávání dělala lídryně soupeřek Denisa Krčková.

Nás zase střelecky držely nejvíce výborně hrající opory Eli Čardová a Julča Vodrážková. Neméně povedené utkání ale odehrály i naše další spojky. Výborné řešení v situacích 1 na 1 předváděla Míša Pluhy. Naty Dlesková zase patřila mezi naše nejlepší obránkyně – svojí rychlostí a agilitou dokázala sebrat několik míčů a pěkně je rozehrát do rychlých útoků.

V prvním poločase se hrálo opravdu ve velkém tempu, kvůli kterému jsme museli celkem rychle střídat. V tom nám hodně pomohly naše šikovné mladé spojky Simča s Laurou, které tým bezvadně doplnily a rozhodně nebyl vidět výrazný kvalitativní rozdíl oproti starším spoluhráčkám. Bohužel tenhle tempo styl hry by určitě vyhovoval naší Emilce, které ale nebylo dobře a musela střídat po krátkých úsecích. Přesto se na hřišti neztratila a její křídelní kolegyně Rampa tuto situaci také zvládla dobře a odehrála povedené utkání.

Na opačné straně hřiště musím pokračovat ve chvále, protože jak Kačka, tak Elen patřily k našim oporám nejen v útoku, ale i v obraně, kde místy bránily na předsunuté pozici číslo 2 a bránily výborně. Elen konkrétně měla střelbu 3:3, neztratila ani jeden míč a naopak si připsala dva čisté zisky. Výborný výkon.

Abych jen nechválil – naší možná největší slabinou, která nakonec i rozhodla zápas, byly sedmimetrové hody. Neproměnili jsme čtyři, a jelikož zápas nakonec skončil prohrou o jeden gól, dá se říct, že nás tyto sedmičky stály minimálně bod, který by zápasu jistě slušel.

Druhý poločas už ztratil na tempu a přibyly technické chyby. Myslím si, že hráčky obou týmů ještě nejsou tak fyzicky vyspělé, aby takové tempo zvládly celých 60 minut. Na tom budeme určitě dále pracovat. Proto se hra více odehrávala přes postupné útoky, kde měl soupeř o něco navrch. Hlavně my jsme v útoku nedokázali často vyhrávat souboje 1 na 1 a museli jsme si pomáhat spoustou záběhů křídel i spojek, abychom překonali výborně fungující obranu zlínských děvčat.

V čase 53:22 utekl Zlín poprvé na rozdíl tří branek – konkrétně 24:27. V tomto úseku hry mi holky udělaly asi největší radost, protože i v takto velké únavě nesložily zbraně a bojovaly až do poslední vteřiny zápasu. Odměnou jim za to bylo vyrovnání po střele Emilky z křídla na 28:28 jen 14 vteřin před koncem. Myslím si, že tenhle výsledek by byl naprosto spravedlivý, ale na to se v žádném sportu nehraje. Soupeř odehrál poslední rychlý protiútok výborně a využil prostoru našeho levého křídla, kde jsme my zakončovali, a tím pádem vznikla díra v naší obraně. Po našem faulu rozhodla Denisa Krčková o naší prohře o gól brankou ze sedmimetrového hodu po čase – 28:29.

Na úvod sezony holky odehrály opravdu výborný zápas, kdy i takto bolestivou prohru zastínila pozitiva z výkonu hráček. Na závěr jsem si nechal Áju Sýkorovou, která byla podle mě naší nejlepší hráčkou. Rozhodně byla naší nejtvrdší a nejlepší obránkyní, navíc připravila v pivotu prostor pro střelbu našich spojek a sama se zapsala do střelecké listiny.

Po tomhle výkonu můžeme za týden s hlavou nahoře vyrazit na dalekou cestu do Veličky, kde nás čeká další velmi těžké utkání.