Po letním turnaji ve Vršovicích našim starším žačkám v podstatě konečně začala sezóna kvalifikačním turnajem do žákovské ligy. Našimi soupeři byly postupně týmy Spartak Příbram, TJ Sokol Kobylisy II, Lokomotiva Louny a HC Milevsko. První tři zápasy si děvčata s chutí zastřílely a ozkoušely nějaké nové kombinace z posledních tréninků. Není moc o čem se rozepisovat. Výsledky i výkony splnily naše očekávání. 31:3, 27:8 a 22:3 hovoří za vše. Vyzdvihl bych dva poločasy, kdy naše obrana a hlavně Terka nedostala žádnou branku.

V posledním zápase jsme narazili na tým z Milevska, který velmi podobným způsobem deklasoval zbylé týmy. Dlouhodobě tohoto soupeře většinou porážíme, ale nikdy nějakým výrazným rozdílem. Zpětně vidím, že problém byl v podstatě z naší strany už od začátku. Tým včetně nás trenérů byl až příliš sebevědomý. Rozcvičování proběhlo ve velmi uvolněné atmosféře, která v tu chvíli působila příjemně a všichni jsme si zápas šli tak nějak užít a dostali jsme tvrdou lekci. Právě srandičky při rozcvičování podle mého názoru způsobily nekoncentrovanost hráček při zakončení, které bylo naprosto žalostné. Brankařka soupeřek předváděla jeden zákrok za druhým. Bohužel zákrokem naprosto totožným, který opakovala celý zápas, vymazala v podstatě kompletně naše holky, které absolutně nereagovaly na naše pokyny, aby střílely jinam. Vrcholem ledovce byly 4 neproměněné sedmičky. V podstatě celý zápas jsme také nedokázali uhlídat šikovnou levou spojku a pivotku soupeřek. To se změnilo příchodem Hanky na hřiště, která výborně vyztužila obranu a díky tomu jsme zápas konečně otočili v náš prospěch dokonce o dvě branky. Stav 16:14 svítil na časomíře v čase 10:58 a už jsem si s Filipem myslel, že je v podstatě hotovo a že holky nakonec zápas ubojují a vyhrají nějakým klidným rozdílem. V tu chvíli bohužel vznikly nějaké nejasnosti mezi rozhodčím a časomírou, které doprovázeli teatrálním vystoupením i nějací hostující fanoušci. Posilněni pivem řvali na celou halu a až později jsem se dozvěděl od našich holek, že to nějaké rozhodilo. Možná i to byl důvod, že jsme posledních 7 minut zápasu prohráli !!1:6!! . Celkové skóre 17:20 z našeho pohledu podtrhlo nepovedený poslední zápas a asi nejhorší výsledek našeho týmu za velmi dlouhou dobu.

Tato prohra je po opadnutí emocí možná to nejlepší, co nás mohlo potkat. Přesně nám ukázala, na čem musíme pracovat a hlavně jsme my i holky takovou lekci potřebovali, abychom se vrátili na zem a do dalších bojů šli s výrazně větší pokorou, soustředěním a vrátili se k tvrdé práci, která začíná již tuhle sobotu na DHC, kde prvním turnajem startujeme nejdůležitější část sezony. Přijďte nás, prosím, podpořit v co největším počtu. Budeme Vás potřebovat.