Prague Handball Cup 2026 – Bronzové minižačky !!!

Pro mnohé jsou Velikonoce obdobím rodinné pohody a lidových tradic. Pro mladé házenkářky a házenkáře to ovšem znamená jediné – karimatku, školní třídu a hlavně Prague Handball Cup. Házenkářský turnaj, který je právem považován za největší halový turnaj mládeže světa a takové malé mistrovství Evropy.

Tento rok hájil naše barvy tým minižaček. S napětím jsme čekali na rozlosování základních skupin. V poslední možný den jsme se dočkali. Los nám do skupiny WE03 nadělil:  Wilhelmshavener HV (DE), HK Laugaricio Trenčín (SK), TJ Sokol Písek I (CZ), TJ Sokol Klimkovice (CZ), TJ Sokol Praha Vršovice (CZ) a HSV 1956 Marienberg (DE). O kvalitě této skupiny vypovídá zpětný pohled na celkové umístění družstev a zastoupení ve vyřazovacích bojích, ale postupně 😊. Cesta na turnaj proběhla tradičně společným výjezdem autobusem a po lehkých rošádách s ubytováním jsme mohli vletět do turnajového dění.

Německý tým Wilhelmshavener HV pro nás byla velká neznámá, ale utkání nakonec přineslo očekávané atributy. Německá družstva v této kategorii praktikují téměř výhradně osobní či značně vytaženou obranu na všech postech, což se potvrdilo. Vytaženou obranu soupeře se nám dařilo překonávat, zároveň se Němky trápily s naším obranným systémem 3/3. Hned v prvním zápase skupiny se nám tak povedlo rotovat kompletní sestavu a po kvalitním výkonu jsme došli k jasné výhře 18:4.

Úspěch z úvodního utkání nás zdravě nabudil do dalšího boje pátečního dne turnaje, ovšem přišel náraz do zdi. S týmem z Trenčína jsme se v říjnu 2025 potkali na Podzimáčku v Hájích, kde jsme zvítězili 15:6. Trenčín hrál nátlakovou hru s četnými souboji 1 na 1, které nás stálo hodně sil, ovšem na straně soupeře se jednalo o týmový výkon, kde nevyčnívala žádná individualita. Na základě této zkušenosti probíhala i taktická příprava k utkání. Zpětně se dá samozřejmě říci, že je škoda, že jsme neměli možnost vidět Trenčín v nějakém zápase před naším, či nedisponovali možností time-outu. Od první minuty klání totiž dominovala slečna Pavlína Goláňová, kterou se nám nedařilo zdvojovat ani ztrojovat. Buď se sama dostávala do střeleckých příležitostí nebo svou aktivitou připravila jasné pozice svým spoluhráčkám. Tenhle nečekaný individuální výkon naše holky doslova vykolejil a psychická stránka se projevila v rozhodujících momentech utkání. Prohra 17:23 mohla znamenat značnou komplikaci v dalších fázích turnaje.

Tento upřímně nečekaný neúspěch bylo nutné rychle hodit za hlavu a soustředit se na další fázi turnaje. To se holkám povedlo a v posledním utkání pátečního dne jsme zvítězili 31:11 nad týmem z Písku, kdy se do hry opět dostaly všechny hráčky kádru. Úspěšné představení na konci hracího dne je vždy důležité do dalších skupinových bojů a v pozitivní náladě jsme mohli odcestovat na ZŠ Burešova k zasloužené regeneraci.

Sobotní rozvrh utkání nám přinesl téměř výhradně dopolední program. Prvním soupeřem byl tým Sokola Klimkovice. Se vším respektem bylo nutné si říci, že jsme v roli jasného favorita. I s tímto musíme umět pracovat. Zápas samotný tento předpoklad potvrdil a utkání mohly z větší části odehrát naše mladé pušky, které se s touto rolí vyrovnaly na jedničku. Dosáhli jsme tak povinného vítězství 32:4.

Další program sobotního dne už ale přinesl složitější zkoušky a věděli jsme, že v našich dvou posledních zápasech skupiny se bude lámat chleba.

První překážkou v cestě do PlayOff A byl tým Sokola Vršovice. Jedná se o soupeře, který umí měnit obranné systémy dle vývoje zápasu, má rychlý přechod do útoku, silné hráčky ve hře 1 na 1 i týmové pojetí hry. Taktická příprava před utkáním byla opravdu detailní a na holkách bylo vidět jasné odhodlání. Pro mne je zpětně tento zápas momentem turnaje, kdy se holky neskutečně semkly, bojovaly jedna za druhou a všechny se podřídily týmovému úspěchu. V utkání samotném se nám dařilo plnit veškeré taktické pokyny, prosazovali jsme se nátlakovou hrou a drželi vysokou kvalitu v obranné činnosti. Konečné skóre 20:7 úplně nevystihuje kvalitu Vršovic a jsem přesvědčen, že v jakékoliv jiné skupině by byl tento tým v top 3.

Dobrý pocit ze skvěle zvládnutého zápasu nám lehce kalil výhled na dalšího soupeře a zároveň náš poslední zápas v základní skupině. Když jsme si dělali přípravu na pro nás neznámé zahraniční soupeře, narazili jsme na statistiku týmu HSV 1956 Marienberg v jejich domácí soutěži v rámci Regionsoberligy, kde měli odehráno 20 utkání s výsledkem 40 bodů a skóre 629:162. Obdobným způsobem dopadly i úvodní zápasy turnaje tohoto německého družstva. My si ovšem musíme být jisti našimi kvalitami a věřit si na každého protivníka. A právě naše víra a přesná taktika na konkrétní hráčky soupeře nám přinesla úspěch. K vidění bylo fyzicky velice náročné zápolení, kdy soupeř praktikoval dobře organizovanou osobní obranu, na kterou jsme ovšem našli recept. Inspirací v taktice nám byl i americký fotbal. Více nebudu prozrazovat 😊. Spoustu sil nás stála naše obranná fáze, kdy spojky německého týmu neustále hledaly souboje 1 na 1, většinou ihned po první přihrávce. Obzvláště na specifický pohyb střední spojky jsme byli ovšem skvěle připraveni. V průběhu zápasu bylo vidět, že hráčky i realizační tým Marienbergu nejsou zvyklí na negativní skóre a my tak dosáhli na cenné vítězství 20:11.

O síle skupiny WE03 vypovídá i fakt, že až do posledního zápasu se hrálo o 1-3 postupové místo. Výsledná remíza Trenčína s Marienbergem nám přisoudila 2. místo základní skupiny a postup do osmifinále Prague Handball Cupu.

Zbytek sobotního odpoledne jsme mohli strávit dle svého uvážení, turnajových aktivit po Praze bylo požehnaně. Holky samozřejmě měly jasno, pojedeme se podívat na starší žačky 😊. Tohle je přesně to, co za mne dělá Pragáč Pragáčem. Možnost potkat se s ostatními týmy klubu, zafandit si, společná cesta na ubytování…  Celý sobotní den byla jedna velká euforie a zážitek a my jsme se mohli těšit na vyřazovací boje PlayOff A.

Každý zápas PlayOff skupiny se již hraje o všechno. Buď pokračujeme v turnaji nebo jedeme domů. Tlak už začíná být cítit, atmosféra před zápasy houstne.

Do osmifinále nám turnajový pavouk přisoudil tým TJ Sokol Poruba. Samozřejmě jsme všichni měli v hlavách loňské nešťastné osmifinálové vyřazení a přáli jsme si udělat krok do fáze turnaje, ve které jsme ještě nebyli. Poruba skončila ve své skupině WE02 na třetím místě se ziskem 8 bodů. Při taktické přípravě na zápas jsme tušili, že nás čeká soupeř, který praktikuje obranný systém, se kterým se v kategorii minižaček prakticky nesetkáte. Striktní 0/6, které vydatně pomáhá užší hřiště na Braníku. V útočné fázi dominovala v předchozích utkání urostlá hráčka Poruby, která se objevovala na levé, pravé, ale i střední spojce. Od prvního útoku soupeře bylo jasné, že se v útoku uchýlil k jediné taktice. Výše zmíněná hráčka začínala kombinace na levém křídle, následoval seběh do druhého pivota, kam okamžitě směřovala přihrávka. Přihrávka…. Spíše to připomínalo trojkový hod v basketu. Taktika v prvních minutách utkání fungující, ale o házenkářské technice a kvalitě bychom se mohli bavit. Každopádně jsme tento prvek dokázali v průběhu utkání eliminovat a v útoku jsme předváděli kvalitní týmové akce s proskoky. A když přišly fáze utkání, kde jsme se trochu trápili na zataženou obranu, pomohli jsme si střelbou z dálky. Vítezstvím 25:14 jsme zahodili osmifinálové prokletí.

Prakticky ihned po vítězném osmifinále jsme začali sbírat informace o našem čvtrfinálovém soupeři. Díky všem anonymním kolegům za informace a dokonce video materiály 😊. HC DAC Dunajská Streda. Vítěz skupiny WE04 s plným počtem bodů. Krom taktických prvků jsme měli i informace, že tým Dunajské Stredy se snaží hrát tvrdou hru, bohužel však často za hranicí regulérnosti, což se potvrdilo. K vidění bylo dosti zákroků, které do světa miniházené nepatří. Holky to stálo mnoho sil, ale v hlavách to zvládly skvěle. Perfektně jsme se vypořádali i s osobní obranou na naši střední spojku (další pro nás nepoznaný prvek), kdy jsme využívali otevřených prostorů, které vznikaly osobním bráněním. Výsledek by asi napovídal, že se jednalo o „jasný“ zápas, ale byl to doslova boj, který stál spousty sil. Vítězství 16:8 znamenalo jediné. Se 100 % jistotou si na Prague Handball Cupu zahrajeme o medaile.

Semifinále přineslo očekávané plzeňské derby. Regionálním snem by jistě bylo utkání s DHC Plzeň I v rámci finálového klání, ale to jsme bohužel zhatili neúspěchem s Trenčínem v základní skupině 😊. Dosavadní výsledky DHC v turnaji byly obdivuhodné a zároveň jsme již na rozcvičce cítili, že síly postupně docházejí. Věřili jsme však, že se na těch 30 minut ještě dokážeme kousnout. Atmosféra v hale byla neskutečná. V utkání samotném bylo bohužel od prvních minut jasné, že taháme za kratší konec provazu a máme problém se soupeři fyzicky vyrovnat. Kvalitní hra DHC nám nedávala mnoho příležitostí, jak se do zápasu vrátit. Holky makaly, dělaly, co mohly, ale bylo vidět, že dva těžké zápasy na konci skupiny a dva zápasy v PlayOff nás stály to něco navíc, co jsme v takto těžkém utkání potřebovali. Pozitivum tohoto zápasu je výkon mladších hráček, které byly schopné držet se soupeřem krok. Prohra 7:17. Ve zbytku dne bylo důležité zregenerovat nejen tělo, ale hlavně hlavu. Vždyť nás ještě čeká boj o tu zatím nejcennější trofej. Medaili z Prague Handball Cupu.

Zápas o třetí místo má dvě odvrácené tváře. Můžete prožít euforii při vítězství a zisku medaile (což si třeba poražený z finále neprožije), ale také můžete jet domů s nechtěnou bramborou😊. Naší překážkou mezi úspěchem a neúspěchem byl slovenský tým z Piešťan. Další v řadě pro nás neznámých soupeřů, což je jedno z mnoha specifik Pragáče a přesně proto chcete takový turnaj hrát. Pro taktickou přípravu jsme opět udělali maximum a velmi nám pomohla tajná, pozdně večerní schůzka z předchozího dne 😊. Při předzápasové rozcvičce jsme poprvé na turnaji cítili z týmu velkou nervozitu. Snažili jsme se to korigovat mnoha způsoby, ale nešlo se toho pocitu zbavit. Byli jsme si jisti, že začátek zápasu nebude optimální a budeme potřebovat nějaký čas a sílu jednotlivých momentů, aby z nás to břímě opadlo. Vstup do utkání to bohužel přesně potvrdil. V 5. minutě jsme prohrávali 0:3 po činnostech, na které jsme se připravovali. Velkou výhodou pro nás byla možnost time-outu, která už visela ve vzduchu. Holky se však začaly dostávat do zápasu a nervozita v podobě technických chyb postupně odpadávala. Začátek 7. minuty 2:3, v 10. minutě jdeme poprvé do vedení 5:4. Time-out byl tak nutný jen k načerpáním sil a několika málo taktickým změnám. Postupem zápasu jsme převzali otěže. Dařila se nám hra přes pivota, náběhový tlak a zdravě jsme přitvrdili v obraně. V druhém poločase jsme již začali soupeři odskakovat a mohli si plnými doušky užívat, co se děje na place. Zpětně mi to všechno splývá, najednou stojíme a odpočítáváme posledních 10 vteřin utkání. Dokázali jsme to. Holky to dokázaly. Získáváme nejcennější trofej, jakou se nám zatím podařilo získat. Každá medaile z Prague Handball Cupu je obrovským úspěchem. Může se stát, že se něco podobného už nikdy nepovede a je spousta hráček, kterým se to nepodařilo vůbec. Jsme na holky neuvěřitelně pyšní a vezeme si domů nejlepší možnou velikonoční nadílku.

V textu výše jsem záměrně vynechal vyzdvihování jednotlivců. Tohle byl turnaj, kde se holky prezentovaly absolutně týmovým výkonem. Každá z hráček přispěla velkým dílem k celkovému úspěchu, každá z hráček bojovala za své spoluhráčky. Byla čirá radost být toho součástí. Pojďme si nyní bronzové hráčky z Prague Handball Cupu 2026 vyjmenovat, ať víme, kdo se zapsal do dějin tohoto turnaje.

Justý, Majda, Anet, Niki, Adélka, Karla, Péťa, Kamilka, Rozi, Maruška, Agi, Naty, Klárka

13 bojovnic. 13 hráček, které už vždycky budou moci říci: „Máme medaili z Pragáče.“

V neposlední řadě musíme poděkovat vám. Vám, kteří strávíte Velikonoce v Praze po halách, abyste podpořili nás jako tým, abyste podpořili své dcery, na které můžete být náležité hrdí. Je vidět, že jste skvělá parta a váš support nám dává energii. Díky.