Na druhé kolo mladších dorostenek jsme vyrazili na dlouhou cestu do Velké nad Veličkou. Výsledek soupeře z minulého týdne, kdy Moravanky porazily v domácím zápase Slavii Praha o pět branek, sice budil respekt, ale rozhodně jsme nejeli s poraženeckou náladou. Hlavně proto, že se nám podařilo postavit snad opravdu to nejsilnější, co máme k dispozici. I díky spolupráci s klubem DHC Plzeň, který nám zapůjčil tři skvělé hráčky ročníku 2011 – Símu, Álu a Kačku.

Z loňska jsem si dobře pamatoval, jak na stále ještě nezkušené holky působí brzké ranní vstávání spojené s dlouhou cestou před zápasem. Snažili jsme se je na to připravit, ale bohužel marně. Začátek zápasu přesně odpovídal tomu, že jsme ještě spali v autobuse. Hezká házená v tempu z minulého týdne byla pryč. Pomalý přechod do útoku v kombinaci s obranou bez jakéhokoli zajišťování ve středu pole znamenal v šesté minutě průběžné skóre 1:5 z našeho pohledu. V tu chvíli si nějakou pochvalu zasloužila maximálně Andul v bráně.

Po tomhle mizerném vstupu do zápasu jsme přešli na zataženou obranu 0–6 a rychlou rotaci hráček. To holkám pomohlo a vrátilo nás to do hry. Mladé posily Simča a Kačka daly naší hře potřebnou šťávu a díky nim se zvedly i zbylé spojky – Eli s Julčou. Ve 24. minutě jsme se dokonce poprvé dostali do vedení, konkrétně 10:9. Velička hrála od začátku velmi slušnou obranu 0–6, přes kterou jsme se těžko prosazovali. V tu chvíli jsme chtěli víc využít prostor křídel, což se dařilo, ale holkám to bohužel nelepilo. Šancí jsme měli hodně, ale buď jsme střelu neproměnili, nebo nás zastavil přešlap. Mimochodem, když už jsem u přešlapů – jen z křídelních prostor jsme jich za zápas udělali šest. To jsem naposledy zažil snad v minižačkách.

Závěr poločasu patřil spíš soupeři, ale i tak jsme po takhle špatném výkonu odcházeli do kabin za stavu 10:12 a byli jsme naprosto ve hře. Navíc si holky dokázaly, že na soupeře jednoznačně mají. Pochválit chci Eli Čardů za obranu – nechala si poradit a ve druhé části poločasu na středu naprosto vymazala nejlepší hráčku soupeře.

O přestávce jsme se snažili týmu konkrétně vysvětlit, co chceme hrát v útoku proti jejich dobré obraně. Přišlo mi, že málo využíváme naše urostlé spojky a střel z dálky bylo jako šafránu. Myslel jsem si, že pokud tohle zlepšíme a udržíme obranu jako v posledních 15 minutách prvního poločasu, tak zápas vyhrajeme.

Nástup do druhého poločasu ale byl absolutně tragický a rozhodl o osudu zápasu. Jestli jsem si myslel, že začátek první půle byl špatný, tak druhá byla o několik levelů horší. Za 11 minut jsme prohráli 8:1 a bylo v podstatě po zápase. Naší hře chybělo úplně všechno – přesnost přihrávek, rychlost, tvrdost, sebevědomí. Ze šatny vyšel úplně jiný tým, než který do ní vešel. Nejvíc mě mrzí projev týmu. Řeč těla hráček byla naprosto odevzdaná, bez šťávy. Z toho si náš mladý tým musí vzít ponaučení: i když se nedaří, musíme přidat, ne ubrat.

Marně přemýšlím, koho bych ve druhé půli pochválil. Napadá mě maximálně Laura, která alespoň občas do hry přinesla záblesky energie. Prohráli jsme naprosto zaslouženě 28:19. Čeká nás tento týden spousta práce.

Chytaly : Strnadová, Švýcarská

Branky : Dlesková 2, Spěváčková 2, Novotná 1, Kampfová 1, Mancellari 3/1, Krejčí 1, Čardová 3, Vodrážková 5/2, Haberová 1