Po dvou týdnech individuální přípravy, týdenním soustředění a dvou týdnech intenzivních letních tréninků jsme se zúčastnili přípravného domácího turnaje Eurocup, kterého se mimo náš tým zúčastnily ještě naše starší spoluhráčky z DHC Plzeň a z velké dálky za námi přijely hráčky Zlína a mezinárodní účastnice ze Žiliny.

Byl jsem moc rád, že hrací doba zápasů byla plných 2 × 30 minut. Přece jen si holky musejí ještě na tuto herní dobu, stejně jako na velikost míče a lepidlo, zvyknout.

Domácí derby jsme si předehráli už ve čtvrtek v rámci tréninku. Začátek utkání vypadal velice dobře, ale poté se mi zdálo, že naše starší kamarádky převzaly celkem pevně otěže utkání do svých rukou a zaslouženě vyhrály 25:23.

Bylo znát, že to byl náš první zápas. V obranné fázi mi chyběla větší tvrdost a větší snaha o přerušování. Často jsme byli u soupeřky včas, ale jen jsme její pohyb „odstínovali“, místo abychom hru zastavili faulem.

V postupné útočné fázi jsme se naopak trochu trápili proti velmi dobře bránícím holkám z DHC. Navíc náš postupný útok na můj vkus trval moc dlouho. Míč šel dokola pomalu a dlouho bez pohybu, než jsme se zapojili do nějaké více aktivní akce.

Tento nedostatek jsme se snažili překonat rychlým přechodem do útoku, ale i ten nebyl příliš dobrý. Holky se o rychlé útoky pokoušely, ale snažily se o něj pouze ve chvíli, kdy byla obrana protihráček špatně vrácená nebo úplně otevřená. Naše představa je ale taková, abychom na obranu tlačili i ve chvílích, kdy je obrana sice dobře vrácená, ale pořád není dokonale zformovaná.

Tyto nedostatky jsme si probrali před druhým utkáním proti slovenskému týmu ze Žiliny v pátek. Byl jsem rád, že tenhle soupeř byl naprosto jiný než naše spoluhráčky z ročníku 2010. Tenhle tým měl jednu výraznou střelkyni z dálky na spojce, ale jinak byl složen spíše z menších hráček, které byly velice nepříjemné v soubojích 1 na 1 a jejich útočná fáze byla založená hlavně na spoustě křižného pohybu se záběhy.

S tím jsme si místy neporadili úplně dobře a v obraně jsme měli trošku nepořádek, ale jinak jsme podali velice dobrý výkon. Měl jsem radost, že se holky od předchozího dne výrazně zlepšily v již zmíněných nedostatcích.

Rozhodčí soupeřkám často naznačoval pasivní hru díky správnému přerušování a i v přechodu do útoku jsme se výrazně zlepšili. Dalším velkým pokrokem bylo skvělé zapojování našich výborných křídel do hry a mnohem lepší udržení šířky hry v rychlém i postupném útoku. Zkrátka vše, co poslední dny a týdny trénujeme a zkoušíme.

V postupném útoku nám také mnohem lépe fungovaly naše natrénované herní varianty, což je logické vzhledem k tomu, že naše holky 2010 všechny tyto varianty znají a trénují také.

Zasloužená a celkem pohodová výhra 32:25 nám dodala sílu do posledního hracího dne, kde jsme v sobotu narazili na silný tým Zlína, který v pátek porazil naše starší kamarádky.

Holky k tomuto zápasu přistoupily parádně. Znovu bylo vidět zlepšení ve všem, co jsem již zmiňoval v předchozích řádcích. Z týmu jsem cítil větší sebevědomí a hlavně jsem měl pocit, že holky začínají opravdu věřit tomu, co po nich s Filipem chceme.

Najednou byly tyto atributy přirozené a chtěné od samotných hráček. Necítil jsem z nich, že by něco plnily jen proto, že to po nich někdo jiný chce, ale zkrátka jako by našemu hernímu systému přišly na chuť.

Přiznávám, že pro mě překvapivě, jsme zápasu v podstatě dominovali. Výborně fungovala jak obrana, tak přechod do rychlého útoku, ale i postupný útok už měl mnohem větší drive. Aniž bychom byli pod hrozbou pasivity, tak jsme bez problému stíhali ozkoušet i dvě varianty za jeden útok a to se dalo stihnout jedině díky velkému tempu a aktivitě. Jednu chvíli jsme už vedli i o 10 branek!

Na konci utkání jsem udělal ve střídání trochu chaos, protože jsem chtěl ocenit i holky, které v turnaji neměly až takové vytížení jako našich prvních 8–9 hráček, ale zároveň svůj herní čas vždy využily parádně a nějaké minuty navíc si rozhodně zasloužily. Kvůli tomuto kroku se nám závěr zápasu vyloženě nepovedl a hráčky Zlína jsme nechali stáhnout na závěrečných 28:25. To ale absolutně nesnižuje náš parádní výkon.

Pro dnešek vynechám nějaké jednotlivé hodnocení hráček, protože pořád spolu nejsme až tak dlouhou dobu, abych si dovolil někoho jednotlivě chválit nebo kritizovat, ale obecně jsem po turnaji velice spokojený.

I holky, které doteď v přípravě neměly úplně dobrou formu, se během víkendu rozjely a ukázaly mi jejich nespornou kvalitu. Mimo herní věci musíme u některých hráček pracovat na větším sebevědomí a psychice.

Sezona bude velice náročná a není prostor na to, aby byl někdo zkleslý po nedané střele nebo nepovedené obraně. Každá chyba se dá jednoduše napravit a chci, aby holky věděly, že náš realizační tým za nimi stojí v každé situaci, i když se jim něco nepovede.

V kvalitním turnaji jsme obsadili moc hezké 2. místo, které nás doufám nakopne do další letní dřiny. Už za týden odjíždíme na další víkendový přípravný turnaj do Havířova.