Po úspěšném přípravném domácím turnaji Eurocup jsme tenhle víkend vyrazili naopak téměř přes celou republiku na další předsezonní turnaj. Havířovský turnaj jsme si vyzkoušeli poprvé loni s holkami ročníku 2010 a díky velmi kvalitním soupeřům, skvělé organizaci a velmi přátelské atmosféře jsme se rozhodli zúčastnit i letos.

V pátek odpoledne jsme vyrazili vlakem na téměř šestihodinovou cestu a České dráhy nás samozřejmě nezklamaly. První zpoždění vlaku v Plzni 25 minut, kvůli kterému jsme nestihli spoj v Praze, další spoj v Praze měl zpoždění 20 minut, díky kterému to vypadalo, že nestihneme ani vlak v Ostravě, který jsme ale nakonec stihli, jelikož následující spojení mělo také 20 minut zpoždění. Takže klasika.

Na místě nám domácí organizátor Tomáš Bárta, kterému tímto moc děkuji, připravil pro holky skvělé pohoštění z místní mexické restaurace. V noci nás v hale vzbudila obrovská bouřka, ale jinak jsme se vyspali moc hezky. Po snídani jsme se v sobotu konečně přesunuli do haly, kde mohl začít turnaj.

V prvním zápase jsme narazili na tým z Bohunic. Tenhle tým je extrémně závislý na hře jedné spojky, která se pravidelně zúčastňuje reprezentačních srazů, díky čemuž ji velmi dobře znám. Holky jsem upozorňoval na její aktivitu, konkrétní kličku mezi 1 a 2 nebo střelbu z dálky, ale bohužel se nám ji absolutně nedařilo bránit.

Díky této hráčce a naší naprosté střelecké impotenci byl zápas víceméně celý vyrovnaný. Nepředváděli jsme podle mě až tak špatný výkon, ale proměňování bylo opravdu tristní. Našim spojkám se v útoku nedařilo vyhrávat souboje 1 na 1, a proto jsme měli spoustu dohrávání do křídel. Což je správně, ale bohužel se našim křídelnicím nedařilo střelecky. Když už jsme se dostali do zakončení z pozice spojek nebo pivota, tak jsme bohužel nedopadli jinak.

Ve druhém poločase jsme už dvakrát dokonce prohrávali o dvě branky a chci moc ocenit holky, že našly morální síly na to se zvednout a utkání otočit. V obraně to bohužel také nebylo ono. Síma, Ája a pivotky ještě svoje role plnily dobře, ale ostatní spojky bohužel občas zaspávaly a dělaly opravdu laciné chyby, kterých soupeř, respektive zmíněná spojka, využívala.

I přes slabý výkon jsme vyhráli 19:16, ale nějakou radost mi udělala pouze bojovnost některých hráček, díky kterým jsme zápas otočili.

U druhého zápasu jsem očekával, že se náš výkon výrazně zlepší. Dalším soupeřem byl totiž Bohumín, který se mi jevil jako jasně nejslabší tým turnaje a který navíc přijel jen s osmi hráčkami do pole. Proto jsme chtěli hrát ve vysokém tempu a moravský tým utahat.

První minuty jsme v postupném útoku vyzkoušeli novou variantu na dva pivoty, což jsem chtěl zkusit jen tak prvních pět minut, aby si holky tuto variantu osahaly. Bohužel jsme nedostali prostor ani těchto pět minut využít, protože znovu naší opravdu špatnou koncovkou jsme v 7. minutě zápasu prohrávali 1:5 a navíc jsme kupili jeden hloupý faul za druhým.

Počet vyloučení byl celý zápas opravdu velký, a proto jsme museli hru vrátit na klasické rozestavení a naopak hrát v útoku 6 na 6 bez brankářky.

Za stavu 1:5 následovala část zápasu, která se mi opravdu líbila. V obraně jsme výrazně přidali na přerušeních, tím jsme soupeře dostali pod tlak, po kterém následovaly ztráty míče, a díky tomu jsme se dostali do rychlých útoků, které jsme konečně využívali a tvořili tempo zápasu. Přispěla k tomu výborně chytající Míša i Nela.

Během několika minut jsme vedli 10:6, takže jsme tento skvělý úsek vyhráli 9:1. Od té chvíle ale následovalo nějaké uspokojení, uklidnění a navíc jsme se nechali uspat obrovsky pomalou hrou soupeřek, které vyloženě střádaly čas kvůli malému počtu hráček.

Tým Bohumína strávil v útoku klidně dvě minuty a když už jsme konečně získali míč, tak jsme buď zakončili do pár vteřin, nebo jsme ale také bohužel často míč zahodili do autu nebo udělali jinou chybu. Nicméně se mi zdálo, že máme přesto zápas ve svých rukou, a vyhráli jsme ho zaslouženě 18:13.

Bohužel jsme ale znovu odcházeli do kabiny spíše zklamáni.

V posledním sobotním zápase jsme se utkali s velice silnou Olomoucí, která se první den prezentovala velice pohlednou a rychlou hrou. Doufal jsem, že nám to naopak prospěje, protože naše holky hráčky Olomouce znají a ví, že proti nim musí přepnout na úplně jiný level – a povedlo se.

Zápas byl od začátku výborný. Bohužel trápení v koncovce zůstalo, ale nasazením, tvrdostí nebo rychlostí byl zápas úplně někde jinde. Holky táhly za jeden provaz, skvěle se podporovaly v obraně a v útoku dávaly krásně míč v tempu z ruky, což dělalo soupeřkám velké problémy.

Konečně jsme se díky tomuhle tempu dostávali výrazně častěji i do zakončení ze spojek. Jmenovitě Ája se do těchto proskoků dostávala velice často.

V utkání jsme drtivou většinu času vedli. Jen po sérii neproměněných šancí jsme soupeře nechali tuším dvakrát vyrovnat. Více jsme ale nikdy nedovolili a rychle jsme si znovu vzali vedení na svoji stranu. Čtyři minuty před koncem jsme se dostali do čtyřbrankového vedení, které jsme si celkem v klidu pohlídali do konce.

Konečný stav zápasu 19:16 po krásném a bojovném výkonu mi udělal velkou radost.

Nejvýraznějším momentem zápasu ale pro mě bylo poločasové vystoupení Míši, která za mnou přišla, abych v brance nechal dále chytat Nelču, která předvedla v prvním poločase výborný výkon. Navíc když ve druhém poločase po trošku slabším Nelčině úseku nastoupila do branky, tak až na jednu výjimku předvedla skvělý výkon.

Po prvním dnu jsme šli spát se 100% bodovým ziskem, ale mnohem důležitější pro mě byl výkon v posledním zápase.

Ve druhém herním dnu vyšlo rozlosování turnaje hezky tak, že se rozhodovalo o medailích. V prvním zápase jsme narazili na slovenský tým Slávia Partizánske, který v předchozích zápasech většinou dominoval svojí kombinační a velice fyzickou hrou, kterou jsme se chtěli pokusit eliminovat.

Nástup do zápasu byl snad až příliš skvělý. Po pár minutách zápasu jsme vedli 3:0 a zdálo se mi, že nás soupeř nemůže absolutně ohrozit. Opak byl pravdou a během několika minut, bohužel znovu hlavně kvůli naší špatné střelecké potenci, byl zápas vyrovnaný.

Tím ale nechci holky vůbec kritizovat. Hrály výborně, ale bohužel nám to tam zkrátka tenhle turnaj tolik nepadalo. Naštěstí se do svojí obvyklé formy vrátila Evička a Kačka na křídlech, ke kterým se přidala i Markét. Ája předvedla absolutně skvělý výkon v obraně, kdy z její náruče nejednou odcházely hráčky Slovenek s bolestivým výrazem.

V poločase jsme ale přes tyto pozitiva prohrávali o tři branky. Nebyli jsme jednoznačně horším týmem, ale brzdila nás už jen jedna slabina, kterou bylo už několikrát zmiňované proměňování jasných šancí.

Ve druhém poločase jsme tento atribut výrazně zlepšili a hned to bylo znát. Útok perfektně řídila Simča, obranu Ája, ke které se připojila hlavně Štolki a Áďa. V útoku jsme měli navrch díky naší šířce kádru, kde se k Simče připojila skvěle Zuzka a Laura.

Díky zlepšenému výkonu jsme srovnali na konečných 16:16. S výsledkem jsme byli spokojeni, protože jsme byli týmem, který srovnával pár vteřin před koncem zásluhou obrovského tlaku Laury z pravé spojky.

Na druhou stranu se mi zdálo, že jsme v zápase byli lepší. Opravdu nám chybělo jen lepší proměňování jasných šancí, ale výkon našich holek byl velmi dobrý, což byl velký příslib do posledního zápasu turnaje, ve kterém jsme narazili na domácí Moravian Handball Academy.

Tenhle tým je tvořen hlavně z velmi silných a dobrých hráček Havířova, které byly ve starších žačkách velice úspěšné v žákovské lize. Na našich holkách jsem viděl velkou chuť v zápase vyhrát a tím získat na tomhle krásném turnaji první místo.

Od začátku zápasu jsme byli pro mě překvapivě naprosto jasně lepším týmem. Soupeř se mi místy zdál odevzdaný na rozdíl od našich motivovaných borkyň. Trenér Havířova na nás vyzkoušel veškeré možné triky jak v obraně, tak v útoku. Jmenovitě obranu 2–4 a 1–5 a ještě více v útoku hru na 2 pivotky a chvíli dokonce na 3 pivotky v 7 útočících hráčkách bez brankářky (čehož využila Nelča a zasunula branku přes celé hřiště).

Na většinu těchto variant jsem holky připravil před zápasem a byly naprosto skvělé. Všechny tyhle triky odbránily naprosto v pohodě a co se nepovedlo, to pochytaly výborně chytající Nela i Míša.

V obraně byla tentokrát skvělá Joly, v útoku byla naší největší hrozbou Evička s Laurou. Lídrem týmu byla Síma a obranu naprosto skvěle řídila Ája.

Jelikož jsme v zápase od začátku dominovali, tak jsem poprvé nechal déle hrát spojky ve složení Laura, Zuzka, Sofii a i tahle sestava odehrála skvěle. Zuzka odbránila už poněkolikáté výborně, ale ještě lépe zahrála v útoku, kde dělala obraně obrovský problém.

Zmínit ale chci určitě i Naty a Verunku, které na křídlech rozhodně nezklamaly. V útočné fázi jim to tam nepadalo, ale v obraně získaly několik míčů a nepustily soupeřky do žádných šancí.

Poslední zápas turnaje jsme vyhráli naprosto nečekaně 25:9 a po tomhle dominantním výkonu jsme nastupovali do vlaku s bezvadným pocitem a prvním místem v tomhle parádním přípravném turnaji.

Teď už si jen přeju, abychom dokázali přenést formu z posledních 2–3 zápasů do 1. ligového kola, kdy přivítáme 13. 9. na naší palubovce Most.

Po obou přípravných turnajích chci do tohohle zápasu jít s velkou pokorou, ale zároveň ho rozhodně chceme vyhrát. Tenhle tým určitě má na to nahánět i týmy, které budou aspirovat na horní místa tabulky v 1. lize mladšího dorostu.